Uhlíková stopa se ve sportu často chápe jako environmentální údaj. V praxi ale může být mnohem víc: způsob, jak si klub, svaz nebo pořadatel akce poprvé přehledně zmapuje vlastní provoz, dopravu, energie, dodavatele i náklady. Nejde jen o jedno číslo v tunách CO₂e, ale o podklad pro rozhodování.
S Jiřím Severou z Greenometeru jsme proto nemluvili o uhlíkové stopě obecně, ale prakticky:
- Co si má sportovní organizace připravit před prvním výpočtem?
- Která data už obvykle má?
- Co bývá nejsložitější dohledat?
- Jak vypadá výstup a jak s ním pracovat dál, aby neskončil jako PDF v šuplíku?
Proč uhlíkovou stopu ve sportu počítat
Když za vámi přijde klub, svaz nebo pořadatel sportovní akce s otázkou, proč si má měřit uhlíkovou stopu, jak mu to vysvětlujete prakticky?
Říkáme jim, že uhlíková stopa není primárně o ekologii, ale o tom, že poprvé uvidí svoji organizaci nebo akci v jednom čísle, které jde rozbít na to, kde reálně utrácí energii, peníze a logistiku. Většina klubů ten obraz nemá — vědí, kolik stojí ledová plocha nebo autobus na zápas, ale netuší, jak velkou roli ve výsledku hraje doprava fanoušků, dodavatelé občerstvení, odpady nebo merchandise. Druhý praktický důvod: stopa je dnes pomalu, ale jistě podmínkou pro vstup do partnerských programů, dotací (NSA, MHMP, Tipsport, UEFA evropské fondy) a smluv s velkými sponzory. Kdo se k tomu dostane dřív, má v ruce konkurenční výhodu, ne náklad navíc.
Co se sportovní organizace díky výpočtu uhlíkové stopy reálně dozví o svém provozu, akcích nebo rozhodování?
Typicky tři věci. Za prvé poměr mezi vlastním provozem a tím, co generují fanoušci a dodavatelé — u většiny klubů a akcí je dopad fanoušků a dodavatelské řetězce výrazně větší než vlastní spotřeba. Za druhé skrytá místa: třeba že catering nebo tisk programů a merche dělají větší díl, než by čekali. A za třetí: kde se environmentální dopad potkává s náklady — energie ve sportovišti, vytápění, doprava týmu. To jsou místa, kde úspora CO₂ obvykle znamená i úsporu peněz.
Je uhlíková stopa hlavně environmentální údaj, nebo spíš nástroj, jak lépe pochopit dopravu, energie, nákupy, dodavatele a provozní náklady?
„Z naší zkušenosti je to ze 70 % manažerský nástroj a ze 30 % environmentální údaj."
Pro vedení klubu nebo svazu je nejcennější výstup detailní rozpad provozu — kdo, kde, za kolik a s jakou efektivitou. Číslo v tunách CO₂ je až výsledek toho mapování. Když kluby pochopí, že je to v podstatě nákladová a procesní analýza s ekologickým výstupem, najednou s tím začnou pracovat úplně jinak.
Kdy podle vás dává sportovní organizaci smysl s výpočtem začít? Je rozdíl mezi klubem, svazem, provozovatelem sportoviště a pořadatelem jednorázové akce?
Rozdíl je velký. Klub má smysl měřit ve chvíli, kdy má stabilní sezónní rytmus a chce si výsledek meziročně porovnávat — typicky nad jednu celou sezónu. Svaz dává smysl měřit, když chce nastavit metodiku napříč členy nebo plnit reportovací požadavky vůči mezinárodní federaci. Provozovatel sportoviště by měl měřit hned, jak má roční účetní data — tam jde primárně o energie a budovu, výstup je rychlý. A jednorázová akce: ideálně už ve fázi plánování, ne až ex-post, protože největší rozhodnutí (lokalita, doprava, dodavatelé) padají měsíce před akcí.
Co si ujasnit před začátkem
Co by si měla organizace ujasnit ještě předtím, než začne sbírat data? Například zda chce měřit celou organizaci, konkrétní sezonu, sportoviště nebo jednu akci?
Zásadní je definovat hranice (tzv. boundary): co všechno se počítá a co ne. Konkrétně tři věci — organizační hranici (jen A-tým, nebo celý klub včetně mládeže? jen pořadatel, nebo i externí dodavatelé?), časovou hranici (kalendářní rok, sezóna, jedna akce) a obsahovou hranici (Scope 1, 2 a do jaké hloubky Scope 3). Bez toho se dělá výpočet, který se za rok nedá s ničím porovnat. Druhá věc je domluvit se interně, k čemu výsledek bude sloužit — jiná hloubka stačí pro interní řízení, jiná pro report sponzorům, jiná pro CSRD reporting nebo dotaci.
Jak vypadá dobře zadaný výpočet uhlíkové stopy? Co je potřeba rozhodnout na začátku, aby výsledek dával smysl?
Dobře zadaný výpočet má jasně řečeno čtyři věci: scope (1, 2, 3 a jaké kategorie ve Scope 3), boundary, referenční rok a metodiku (GHG Protocol, ISO 14064, případně doplňkový standard jako Sport Positive nebo UEFA Carbon Footprint Calculator). A k tomu odpovědnou osobu uvnitř organizace, která má autoritu si data vyžádat. Bez toho výpočet skončí v tabulce u marketingu, kterému nikdo z provozu nedá data včas.
Kdo by měl být do přípravy výpočtu zapojený uvnitř organizace? Stačí jeden koordinátor, nebo je potřeba spolupráce ekonomického oddělení, provozu, logistiky, ticketingu či dalších lidí?
Jeden koordinátor zvládne řízení, ale data musí přijít z minimálně čtyř míst: účetnictví (energie, doprava, dodavatelé z faktur), provoz sportoviště (spotřeby, údržba), marketing a ticketing (počty diváků, doprava fanoušků, merchandise) a sportovní úsek (cestování týmů, ubytování, výzbroj). U akce přibývá produkce (stavby, technika, catering). Náš odzkoušený model: jeden interní koordinátor + krátký kick-off s těmi čtyřmi až pěti lidmi, kde se domluví, kdo co posílá. Když tohle proběhne na začátku, projekt jede plynule. Když ne, je z toho měsíce dohledávání.
Jaká data by si měl klub nebo pořadatel začít připravovat jako první?
V tomhle pořadí: (1) faktury za energie — elektřina, plyn, teplo, voda za celý sledovaný rok; (2) přehled dopravy týmu — kilometry, druh dopravy, autobusy, lety; (3) data o návštěvnosti — kolik diváků, odkud (PSČ stačí); (4) klíčoví dodavatelé a roční obraty u nich (catering, merchandise, tisk, technika); (5) odpady — pokud existuje evidence svozové firmy. Tahle pětice pokryje 80–90 % stopy u typického klubu nebo akce.
Kdybyste měl sportovní organizaci dát jednoduchý checklist před prvním výpočtem uhlíkové stopy, co by na něm bylo?
Pět bodů: 1) Definovaná hranice a referenční rok. 2) Určený interní koordinátor s mandátem. 3) Přístup k účetnictví a fakturám za sledované období. 4) Domluva s minimálně třemi klíčovými dodavateli, že poskytnou základní data o spotřebách nebo emisních faktorech. 5) Jasná představa, k čemu výsledek poslouží (interní řízení, report sponzorům, dotace, marketing). Když chybí kterýkoliv z bodů, projekt se nesype, ale prodlužuje.
Data: co bývá snadné a co složité
Která data sportovní organizace většinou už mají k dispozici, jen je běžně nepoužívají pro výpočet uhlíkové stopy?
Účetnictví je zlatý důl, kterého si nikdo nevšímá. V něm jsou faktury za energie, palivo, lety, ubytování, catering, tisk, materiál — to vše s konkrétními částkami a často i objemy. Druhá nevyužitá vrstva jsou data z ticketingu (počty návštěvníků, odkud jsou) a data o cestování týmů ve sportovním úseku. Třetí jsou údaje ze systému správy sportoviště (energetický management, počítadla).
„Většina klubů má 60–70 % z dat, co potřebujeme, jen to není pohromadě."
(3) Catering a občerstvení na akcích — zejména hovězí, kuřecí
a balené nápoje — bývají skrytě jednou z největších položek.
„Klíčové je, aby plán měl konkrétního vlastníka v organizaci, termíny a měřitelný indikátor — jinak skončí v šuplíku."
Co se naopak získává nejsložitěji? Bývá to doprava diváků, cestování týmů, spotřeba energií, dodavatelé, ubytování, materiál nebo odpady?
Konzistentně nejsložitější je doprava diváků a Scope 3 z dodavatelského řetězce. U dopravy diváků se to musí buď modelovat z geografického rozložení fanoušků (PSČ z ticketingu), nebo zjistit anketou — obojí má své limity. U dodavatelů narážíme na to, že většina malých dodavatelů (catering, merche, tisk) sama nemá data o své stopě, takže se počítá ze sektorových emisních faktorů (spend-based metoda). To je nejméně přesná vrstva celého výpočtu, ale dá se s tím pracovat.
Jak přesná data jsou pro první výpočet potřeba? Má smysl začít i s kvalifikovanými odhady, pokud organizace nemá všechno dokonale změřené?
Naprosto má. První výpočet je vždy hrubá mapa — princip 80/20. Důležité je dostat se k číslu, které dává řádově smysl a ukáže, kde je gros stopy. Detailní měření na 5 % přesnosti pro položku, která dělá 2 % celku, je promarněný čas. Doporučujeme začít se spend-based metodou tam, kde nejsou aktivitní data, a v druhém roce postupně přecházet na přesnější činnostní data v oblastech, které dělají velký díl stopy.
Kde bývá nejčastější problém v kvalitě dat — chybějící evidence, různé formáty faktur, neochota dodavatelů, nebo to, že nikdo přesně neví, kdo má jaké informace?
V tomhle pořadí: (1) Nejvíc to bývá vnitřní chaos — nikdo neví, kdo má jaká data a kdo je má posílat. To se řeší jedním kick-offem. (2) Druhý problém je granularita účetnictví — faktury jsou bookované do hromadných položek, takže nejde rozlišit, co bylo doprava týmu a co něco jiného. (3) Neochota dodavatelů je ve skutečnosti spíš nezralost — chtějí pomoct, jen nevědí jak. Pošleme jim jednoduchý formulář a obvykle to klape.
Jak dlouho obvykle trvá příprava podkladů pro první výpočet a co může celý proces zbytečně zpomalit?
U typického klubu nebo svazu 4–8 týdnů, u jednorázové akce 2–4 týdny po skončení. Co to zpomaluje: chybějící interní koordinátor (data putují přes 5 e-mailů), pozdní zapojení účetnictví, snaha mít hned ve verzi 1 perfektní data, a změny zadání během projektu (najednou se rozšiřuje boundary). Když je všechno připravené podle checklistu, jde to plynule.
Co organizace dostane jako výstup
Co organizace na konci výpočtu dostane? Je to jedno číslo, detailní rozpad podle oblastí, doporučení, nebo podklad pro další rozhodování?
Standardně dodáváme tři vrstvy. (1) Souhrnné číslo v tunách CO₂e za celou organizaci/akci a rozpad podle Scope 1/2/3 — to je pro komunikaci a sponzory. (2) Detailní rozpad podle kategorií a podkategorií, typicky 15–25 položek s podílem na celku — to je pro interní řízení. (3) Doporučení a roadmap: kde jsou největší hot-spoty, jaká opatření mají nejvyšší poměr efektu k nákladům a co realizovat příští sezónu. To je vlastně ten výstup, který má reálnou hodnotu pro vedení.
Jak má vedení klubu, svazu nebo akce číst výsledek uhlíkové stopy? Na co se dívat jako první a co naopak nepřeceňovat?
Nejdřív se podívat na poměr Scope 1+2 vs. Scope 3. U většiny sportovních organizací je Scope 3 (dodavatelé, doprava diváků) dominantní — 70–85 % stopy. Druhý pohled: dvě tři kategorie, které samy o sobě dělají víc než polovinu celku — tam je smysl zaměřit první opatření. Co nepřeceňovat: srovnání s jinými kluby v absolutních číslech, protože každý má jinou metodiku, jinou boundary a jinou velikost. Smysl má hlavně meziroční srovnání u sebe.
Jaké bývá největší překvapení, když sportovní organizace poprvé vidí rozpad své uhlíkové stopy?
Tři typická aha momenty. (1) Doprava fanoušků dělá podstatně víc, než si kdokoliv myslel — u některých klubů přes 40 % celkové stopy. (2) Merchandise a tisk programů mají větší podíl než třeba celoroční vytápění tréninkového centra.
Když to vedení vidí, často to úplně překreslí priority sponzorských a partnerských dohod.
Dá se z výsledku poznat, kde má organizace největší prostor pro změnu — například v dopravě, energiích, nákupech, cateringu nebo práci s dodavateli?
Ano, a to je ostatně hlavní smysl celého cvičení. Rozpad podle kategorií ukáže hot-spoty, a my k tomu přidáváme tzv. abatement curve — seznam opatření seřazený podle nákladů na ušetřenou tunu CO₂. Klub tak vidí, že přechod na zelenou elektřinu může být levný a velký, zatímco třeba úplný přechod na rostlinný catering je drahý a menší. Reálná rozhodnutí pak vznikají na základě tohoto poměru, ne dojmu.
Jak s výsledkem pracovat dál
Jak převést výsledek uhlíkové stopy do konkrétního plánu pro příští sezonu, další akci nebo provoz sportoviště?
Doporučujeme dvouvrstvý plán: krátkodobý (do 12 měsíců) a střednědobý (3–5 let). V krátkodobém jsou opatření s nízkými náklady a viditelným efektem — přechod na zelenou elektřinu, optimalizace teploty ve sportovišti, lokální dodavatelé cateringu, sdílená doprava týmů. Ve střednědobém věci s investicí — fotovoltaika, výměna osvětlení za LED, rekuperace, smlouvy s dodavateli vázané na uhlíková kritéria, doprava fanoušků navázaná na MHD/zvýhodněné jízdné.
Kdyby měl klub nebo pořadatel udělat po prvním výpočtu jeden realistický krok, který má praktický dopad, co by to podle vás mělo být?
U klubů a sportovišť jednoznačně přechod na certifikovanou zelenou elektřinu od dodavatele s prokázaným původem. Je to obvykle nákladově neutrální nebo s minimálním navýšením, dopad na Scope 2 je okamžitý a měřitelný, a komunikačně to organizace umí dobře využít vůči sponzorům i fanouškům. U jednorázových akcí je tím krokem promyšlená dopravní logistika fanoušků — partnerství s městem nebo dopravcem na zvýhodněné/zahrnuté jízdné v ceně lístku. Tohle jediné opatření obvykle srazí 15–30 % stopy akce.
Z odpovědí Jiřího Severy vyplývá, že první výpočet uhlíkové stopy nemusí být dokonalý. Důležité je, aby organizace získala použitelnou mapu vlastního provozu. Ta ukáže hlavní zdroje emisí, pomůže oddělit podstatné položky od méně významných a vytvoří základ pro meziroční srovnání.
Pro kluby, svazy a pořadatele akcí je podstatné také to, že měření nemusí začínat složitě. Prvním krokem bývá jasně vymezit, co se počítá, určit člověka,
který bude data koordinovat, a dát dohromady podklady, které už organizace často má: faktury za energie, dopravu, údaje o návštěvnosti, dodavatelích nebo odpadech.
Skutečná hodnota výpočtu přichází ve chvíli, kdy se s výsledkem dál pracuje. Ne jako s izolovaným číslem, ale jako s podkladem pro plánování další sezony, provozu sportoviště nebo přípravy akce. Právě tam se uhlíková stopa dostává z roviny komunikace do roviny řízení. A pro sportovní organizace, které budou
v příštích letech častěji řešit požadavky partnerů, měst, svazů nebo dotačních programů, může být tento náskok praktickou výhodou.
