„Polovina Empire State Building plná tenisáků. A tehdy mi došlo, že to musíme změnit.“
Tenis patří k nejoblíbenějším sportům u nás. Jen málokdo si ale při výměně na kurtu uvědomí, co se stane s míčkem ve chvíli, kdy už „nemá správný tlak“. Většinou skončí v koši – tím ale jeho příběh nekončí, teprve začíná. Právě tahle myšlenka stála na začátku projektu Dropp. O tom, jak se ze šoku nad čísly stal funkční systém sběru ohraných míčků, který dnes zapojuje stovky klubů a mění přístup tenisu k odpadu, jsme mluvili se zakladatelem projektu Vítem Gloserem.
Vítku, řekni nám: co se ti honilo hlavou, když sis poprvé uvědomil,
kolik tenisových míčků končí v odpadu?
Byl to moment frustrace – nebo výzva?
Nejdřív šok: kolik míčků se ročně vyrobí, ohraje, jde do popelnic, do spaloven nebo jen na skládku. 350 milionů celosvětově! Počítal jsem v duchu, kolik míčků jsem já, amatér, poslal na skládku. Kamarád mi pak mi tu globální spotřebu vizualizoval. Bylo to jako byste do poloviny naplnili Empire State building! No a pak přišla touha s tím něco začít dělat. Tedy jasná výzva.
Co následovalo potom, jaké byly první kroky, které vedly k založení Droppu?
Vrhli jsme se na to v lednu 2020 a už během 3 měsíců posbírali 60 tisíc míčů z celkem 40 klubů. To byly první 3,3 tuny materiálu. Posbíranými míčky jsem plnil sklepy a garáže naší rodiny, později firemní sklad kamaráda. Postupně jsme vytvořili tým, který dodnes tvoří nadšenci a naši kamarádi. U toho jsme přemýšleli, jak dát tenisákům další život – všechny nestihnou využít pejskaři (ono to pro psy ani není zdravé, což hodně lidí neví) a začali hledat podporovatele projektu, abychom získali stabilnější zdroje a netekly do toho jen rodinné peníze. Hodně nám v začátcích pomohl investor David Kašper, který projekt stále podporuje.
Dropp dnes sbírá ohrané míčky ze stovek klubů, aby neskončily na skládce – kolik jste jich už společně zachránili a co to znamená pro životní prostředí?
Od začátku Dropp posbíral celkem 665.000 ohraných tenisáků, což představuje cca 37 tun materiálu, který by jinak ležel na skládkách, a tam by se rozkládal 400 let.
Je to jako bychom vyřadili na rok z provozu 100 firemních aut, tj. celý vozový park středně velké české firmy.
Jak probíhá cesta jednoho tenisového míčku od klubu až po jeho další využití? Mohl bys nám popsat chronologii toho procesu – sběr, třídění, drcení?
V klubech máme sběrné boxy, do kterých může kdokoliv nepotřebný míček vyhodit. Hráči ale musí mít důvod to udělat. S osvětou nám pomáhají trenéři – jimž protéká veliké množství míčů rukama a jsou pro hráče i vzorem chování na kurtu. Aktuálně s námi sbírá 280 tenisových klubů a dál přibývají. Plné krabice svážíme. Hodně dbáme na to, aly svoz byl optimální a my netvořili příliš velkou uhlíkovou stopu. Máme 4 sklady po celém Česku. Část prostor nám poskytli partneři, jako je AVE, Raketsport, Kola pro Afriku, za což jsme vděční.
Když máme plno, naložíme kamion (okolo 100 000 tenisáků) a vezeme je na drcení. Tenisák se skládá ze 75 % z přírodního kaučuku a z 25 % z ovčího rouna. A my už umíme materiály i oddělit. Melton (povrchový žlutý plyš) od pryže.
Jak probíhá nábor nových klubů? Co je obvykle největší překážka k tomu, aby se zapojily?
Zpočátku to bylo velké vysvětlování. Vzal jsem do auta sběrné boxy a objížděl kluby, navazoval kontakty po celé ČR. Byl jsem mile překvapen. Reagovali pozitivně, možná jen 15% řeklo “ne“. Většina s námi začala sbírat. Dnes už se nové kluby hlásí samy. Nic jim nebrání se připojit, když chtějí. Hodně se nám jich hlásí přes náš web nebo instagram. Dostanou pak sběrný box. My s nimi pravidelně komunikujeme, jestli nepotřebují nějaké vyřazené míče svézt, případně se nám pak ozvou samy, když už se jich potřebují zbavit – uvolnit místo ve skladu atd. My pro tenisáky přijedeme.
Jaké nejzajímavější produkty vznikly ze tenisáků?
Z pohledu “odbytu“ je to Žlutý mech (nadrcená směs), který dodáváme jízdárnám. Tam tato nadrcená směs zpružňuje povrch a snižuje potřebu kropit vodou kvůli prášení. Prověřili jsme, že staré míče lze krásně využít pro výrobu podrážek do bot, což je zajímavé spotřebitelsky. Acebag od Veroniky Fejtové – sedací vak z tenisáků – zase vyhrál studentskou designovou soutěž Reborn Design. Jsme inovativní ale musíme hlavně najít využití, které uspěje na trhu. Nyní zkoumáme, jak ze starých tenisáků vyrábět psí hračky. Lidé totiž samotné tenisáky masově hází psům, ale, jak už jsem zmiňoval, netuší, že to je pro ně dost škodlivé.
Když se ohlédneš za největšími úspěchy, které bys vyzdvihl – je to počet sesbíraných míčků, nové aplikace materiálu, nebo změna v přístupu lidí?
Asi to není jen o číslech. Největší přínos vidím v tom, že jsme do tenisu přinesli nové téma – lidé přestávají být lhostejní. Nechtějí, aby milovaný sport zatěžoval planetu příliš. Jistě máme radost i z toho, jak rosteme, nebo z nového využití materiálu, ale největším úspěchem je změna myšlení. A třeba se nám (po)daří inspirovat i další sporty.
Máš tedy pocit, že se daří měnit myšlení lidí v tenisové komunitě?
Víceméně ano, nám se jeví 3 proudy. První jsou vrcholoví hráči, jsou vůči udržitelnosti v podstatě imunní, nemají čas ani myšlenky se jí věnovat. Pak jsou tu trenéři a manažeři klubů. U řady z nich vidíme zájem o tenis šetrnější k přírodě, zamýšlí se nad tím. Někteří jsou zapálení, sami shromažďují ohrané míče, aktivně nám volají a učí svoje žáky, juniory na to myslet. No a pak jsou amatéři, kde vidíme vzestup zájmu.
Vidíš potenciál v tom, že by se recyklovaly i další odpady, které vznikají v tenise – třeba struny, rakety, oblečení?
Ano, už se tím zabýváme. Šlo by to nabalit na náš současný sběrný systém a víme, že již existují technologie, jak třeba staré struny přeměnit na vlákno pro sportovní oblečení. Je to zatím sice na začátku, ale už je to v procesu.
Máte v plánu projekt rozšířit třeba i o edukaci hráčů a trenérů?
To jde ruku v ruce. Když se objevíme v novém klubu, lidi se ptají, proč to sbíráme, na co to je a co s tím děláme. Spolupracujeme taky například s projektem Tenis dětem, aby vědomí udržitelnosti patřilo k „výbavě“ budoucích sportovců, což vnímáme jako velice důležité. Svým vstupem jsme také přispěli do vzdělávacího kurzu FTVS UK, který pojednával o udržitelnosti na sportovních akcích.
V současné době působíte v Česku, Slovensku, Rakousku a Německu. Máte ambici jít i dál?
Ambice máme, ale zatím na to nemáme zdroje. Víme ale, že nikdo v zemích, kde už se tenisáky sbírají, není tak daleko v know how jako my.
Kde vidíš tenis a sport obecně za deset let z hlediska udržitelnosti — myslíš, že cirkularita se stane normou?
Věřím že ano. Téma odpovědnosti vůči životnímu prostředí jednoznačně rezonuje – hlavně mezi mladými. Třídění je jen začátek. My jezdíme každý rok na konferenci do Londýna o udržitelnosti ve sportu (Sport Positive) a rok od roku je víc turnajů, lig a jednotlivých atletů, kteří to řeší a dokážou to posouvat hodně dopředu.
Existují jiné projekty ve světě, které vás inspirují?
Tenisáky se sbírají a dále využívají i v USA, Francii, Německu, Holandsku i Skandinávii. My ale v porovnání s nimi pokryjeme největší podíl spotřeby země – 9%.
Proč je důležité, aby sportovní kluby přemýšlely o tom, jak nakládají se svým odpadem — co bys jim chtěl vzkázat?
Češi jsou přeborníci v třídění odpadu doma, stačí to jen přenést do práce a na sportoviště. Tak, aby se to dělalo i tam automaticky a nikdo nad tím nemusel zvlášť přemýšlet. Toho, “sportovního” odpadu, který vzniká, je opravdu hodně a stále ho přibývá. Je potřeba se nad tím začít zamýšlet a něco s tím dělat, protože, jak víme, dopady klimatických změn ovlivňují čím dál tím více i tenis (vysoké teploty, nepředvídatelné počasí, povodně) a vytváření odpadu, zvlášť toho, který leží na skládkách, ke klimatickým změnám značně přispívá.
Jakých akcí máte v plánu se zúčastnit, kde vás fanoušci mohou vidět?
Býváme pravidelně na turnaji ATP v Liberci a WTA v Praze, minulý rok jsme byli v olympijském městečku v Mostě. Letos jsme poprvé zamířili i na utkání Davis Cupu do Jihlavy. Spolupráce s organizátory různých akcí a turnajů domlouváme průběžně, ale i tady je vidět, že zájem o toto téma roste.
Tenisové míčky končí v odpadu, protože už nesplňují správné parametry. Projekt Dropp ukazuje, že i sportovní odpad lze řešit systematicky, od sběru v klubech až po další materiálové využití. Projekt je stavěn na jednoduché logice: vytvořit infrastrukturu a motivaci ke sběru, a zároveň hledat využití materiálu tak, aby měl další hodnotu.
Děkujeme Vítu Gloserovi za rozhovor, sdílení zkušeností z praxe i odvahu pustit se do změny. Možná právě podobné příběhy jsou tím impulzem, který český sport potřebuje.
Jaké zkušenosti máte vy?
Sdílejte je s námi — pomůže nám to tvořit obsah a podporu, která reflektuje reálné potřeby sportovního prostředí.
