Mistrovství světa žen ve florbale 2025 v Brně a Ostravě bylo pro Český florbal nejen vrcholnou sportovní událostí, ale také praktickým testem toho, jak lze udržitelnost řídit u velké mezinárodní akce.
Udržitelnost byla během šampionátu řešena komplexně – v environmentální, sociální i ekonomické rovině. Vedle dopadů na životní prostředí zahrnovala také dobrovolnický program, zapojení škol, podporu ženského sportu, spolupráci s neziskovými organizacemi, dostupnost akce, lokální dodavatele nebo ekonomické řízení turnaje.
V českém sportovním prostředí jde zároveň o příklad, který má přesah za hranice jednoho turnaje. Český florbal ukazuje, že udržitelnost by neměla zůstat jen u viditelných opatření během akce, ale měla by být součástí plánování, provozního řízení a následného vyhodnocení.
„U takto velké akce je zásadní, aby udržitelnost nebyla samostatný projekt mimo hlavní organizaci. Musí být součástí běžného plánování – od dopravy přes práci s arénami a dodavateli až po komunikaci s fanoušky. Klíčem úspěchu je mít jasný plán, odpovědné lidi a po akci také data, ze kterých se můžeme poučit pro další šampionáty a sdílet tak poznatky napříč sportovním prostředím,“ říká Petr Chvojka, generální sekretář organizačního štábu MS žen ve florbale 2025.
Turnaj měl 16 národních týmů, 48 zápasů, dvě hostitelská města a celkovou návštěvnost 67 736. V takovém měřítku už environmentální udržitelnost není otázkou jednoho opatření. Dotýká se dopravy, odpadu, cateringu, materiálů, vody, dodavatelů, komunikace i sběru dat.
Plán vznikal rok před akcí
Udržitelnost se u podobně velké akce nedá přidat až na konci příprav. Pokud má mít praktický dopad, musí být součástí plánování, rozpočtů a provozních rozhodnutí.
„Akční plán toho, co jsme chtěli během mistrovství realizovat, jsme měli hotový zhruba rok před akcí. Díky tomu jsme mohli téma postupně komunikovat s jednotlivými členy organizačního týmu, kteří měli na starosti konkrétní oblasti,“ říká Darina Šeděnková, která má udržitelnost a CSR projekty v Českém florbale na starosti.
Právě zapojení lidí z různých částí organizace bylo pro realizaci opatření zásadní. Udržitelnost se v praxi dotýkala produkce, cateringu, dopravy, dobrovolnického programu, komunikace, ticketingu, spolupráce s arénami i dodavateli.
„Je potřeba říct, že to byla zásluha celého týmu. Udržitelnost na velké akci nemůže stát na jednom člověku. Funguje až ve chvíli, kdy spolupracují lidé, kteří mají jednotlivé oblasti na starosti. A v tomhle jsme měli velmi dobrou zkušenost“ doplňuje Šeděnková.
Jako jedno z prvních konkrétních témat se řešila doprava týmů. Český florbal měl partnera České dráhy a bylo potřeba včas otevřít komunikaci o tom, že se týmy budou po Česku přepravovat převážně vlakem.
Důležitou součástí příprav byl také sběr dat pro následné vyhodnocení. Pokud má organizátor po akci spočítat uhlíkovou stopu nebo vyhodnotit dopady opatření, musí vědět už předem, jaké informace bude potřebovat.
Kelímky, voda, odpady i komunikace k fanouškům
Environmentální opatření šampionátu pokrývala několik oblastí. V odpadovém hospodářství se pracovalo s prevencí vzniku odpadu, vratnými kelímky, tříděním v halách a zázemí i sběrem problematických materiálů.
Český florbal pořídil přes 10 000 vratných kelímků. Během šampionátu bylo umyto a znovu použito 15 831 kelímků, což odpovídá úspoře přibližně 190 kilogramů jednorázového plastu. V zázemí organizátorů a dobrovolníků byly instalovány refill stanice na pitnou vodu. Ve VIP zónách se nepoužívalo jednorázové nádobí, ani se nevyhazovalo jídlo.
Třídění odpadu se nastavovalo v obou hostitelských arénách. V Brně systém již částečně existoval, v Ostravě bylo potřeba jej pro akci doplnit a zavést ve spolupráci s provozovatelem arény.
Součástí opatření byla také digitalizace vstupenek (držitelé vstupenek byli vyzýváni k tomu, aby si vstupenky netiskli, ale ukázali v telefonu), omezení tištěných materiálů, sběr tleskadel, sběr prasklých míčků nebo výroba ocenění z recyklovaného materiálu lokální firmou.
Nešlo však jen o technické řešení. Pro jednotlivé skupiny účastníků vznikly kodexy – pro organizátory, dobrovolníky, dodavatele, stánkaře, týmy i fanoušky. Ty popisovaly praktické kroky: třídění odpadu, využívání refill stanic, podporu vratných kelímků, odpovědnou dopravu nebo zapojení do sběru starých mobilních telefonů.
Udržitelnost se dostala také přímo do programu vybraných zápasů. Během nich probíhaly tematické kvízy zaměřené na udržitelnost, ve kterých mohli fanoušci vyhrát oficiální merch šampionátu. Celková návštěvnost zápasů, během nichž kvízy probíhaly, byla 19 310 lidí.
Výzvou byla doprava, odpadové hospodářství a materiály
U velké mezinárodní akce nebylo jednoduché žádné z environmentálních opatření.
„Nedá se říct, že by některé opatření bylo úplně jednoduché. U tak velké akce má každé téma spoustu provozních detailů. Pokud bych ale měla něco vypíchnout, co byla výzva, byla by to určitě doprava týmů, účastníků a fanoušků. U mezinárodní akce nejde jen o to říct, že chceme podporovat vlak nebo veřejnou dopravu. Je potřeba sladit program, příjezdy týmů, transfery, komunikaci s účastníky, dostupnost hal i očekávání jednotlivých skupin,“ popisuje Šeděnková.
Významnou provozní oblastí bylo také nastavení odpadového hospodářství.
„Odpadové hospodářství jsme museli řešit ve spolupráci s oběma halami – STAREZ ARENOU VODOVA v Brně i Ostravar Arénou v Ostravě. Každá měla jiné výchozí podmínky a bylo potřeba nastavit systém tak, aby fungoval a odpadky se z rukou fanoušků, organizátorů, dobrovolníků, hráček a všech ostaních skupin, které se pohybovaly po hale, dostaly do toho správného kontejneru za halou.“
Samostatnou kapitolou byla práce s materiálem. Velká sportovní akce spotřebuje značné množství věcí, které nejsou vždy na první pohled vidět: oblečení pro organizátory a dobrovolníky, branding, bannery, navigaci, označení prostor, vybavení fanzón, tiskoviny nebo merchandising.
„U materiálů jsme se snažili dívat nejen na to, z čeho jsou vyrobené, ale také na to, co se s nimi stane po skončení akce a zda je vyrobit vůbec musíme. Tam, kde to bylo možné, jsme hledali varianty z recyklovaných materiálů. Zároveň jsme už během příprav přemýšleli nad dalším využitím věcí, které by jinak po akci ztratily hodnotu,“ doplňuje Šeděnková.
Příkladem je bannerovina. Z části materiálu nechal Český florbal vyrobit ukázkové produkty ve spolupráci s lokální firmou Navzdory – například ledvinky, batohy nebo peněženky. U dalšího materiálu organizátoři hledají partnera, který pomůže s jeho následným zpracováním.
Uhlíková stopa ukázala hlavní zdroj dopadu
Po skončení akce nechal Český florbal spočítat uhlíkovou stopu mistrovství ve spolupráci se společností Green0meter. Výpočet proběhl podle metodiky GHG Protocol a normy ČSN EN ISO 14064-1.
Celková uhlíková stopa šampionátu činila 2 474,66 t CO₂e. V přepočtu na jednu návštěvu to představovalo 36,53 kg CO₂e.
Výpočet rozlišil vlastní emise, tedy aktivity financované a přímo ovlivňované organizátorem, a nevlastní emise, které vznikly v důsledku konání akce, ale organizátor je přímo nefinancoval.
Vlastní emise představovaly 219,24 t CO₂e, tedy přibližně 9 % celkové uhlíkové stopy. Nevlastní emise dosáhly 2 255,42 t CO₂e, tedy zhruba 91 %.
Největší část celkové stopy tvořili diváci. Jejich doprava a ubytování představovaly 1 986,1 t CO₂e. Samotná doprava diváků dosáhla 1 514,29 t CO₂e.
To je podstatné zjištění pro všechny organizátory sportovních akcí. Opatření přímo v hale jsou důležitá, ale u velkých akcí nemusí tvořit hlavní část dopadu. Významná část emisí vzniká v cestách fanoušků, týmů, delegací a dalších účastníků.
„Mírně mě překvapilo, jak malou roli ve výsledné uhlíkové stopě hrála energie hal. Zvlášť když si uvědomíme, že Ostravar Aréna je primárně hokejová hala s ledem,“ říká Šeděnková.
Naopak dominance dopravy překvapivá nebyla.
„S tím jsme počítali. I proto už teď přemýšlíme, jak s tímto číslem pracovat při mistrovství světa mužů v roce 2028, které bude Český florbal pořádat.“
Doprava: velký dopad, omezená kontrola
Doprava je u sportovních akcí citlivé téma. Organizátor ji může plánovat a podporovat, ale zejména u fanoušků nemá pod kontrolou jejich konečné rozhodnutí.
U týmů byl prostor pro koordinaci větší. Díky partnerství s Českými drahami se týmy z letiště a na letiště i mezi Brnem a Ostravou přesouvaly v drtivé většině vlakem. Autobusová doprava byla využívána jen výjimečně.
„U týmů jsme neřešili jen samotný přesun z bodu A do bodu B. Bylo potřeba sladit přílety, sportovní program, zavazadla, návaznosti mezi Brnem a Ostravou i komfort týmů. Zároveň jsme jim museli dopředu vysvětlit, proč dává smysl využít vlak a jak bude celý systém fungovat. Díky včasné komunikaci a spolupráci s Českými drahami se nakonec podařilo většinu transferů z letiště, na letiště i mezi hostitelskými městy realizovat vlakem,“ říká Dana Zajíčková, koordinátorka MS žen ve florbale 2025.
Zajímavou roli sehrály také školní zápasy. Během turnaje se jich zúčastnilo více než 15 tisíc dětí z více než tří stovek škol. Přibližně 14 tisíc školních návštěvníků využilo převážně veřejnou dopravu. To se pozitivně promítlo do emisní bilance akce.
V případě šampionátu měli fanoušci možnost využít zvýhodněné jízdné na vlak do dějiště mistrovství. Organizátoři a dobrovolníci mohli v rámci akreditace využívat městskou hromadnou dopravu zdarma.
U fanoušků však bývá situace složitější. Organizátor může nabídnout informace, zvýhodnění nebo doporučení, ale samotný způsob dopravy zůstává na rozhodnutí návštěvníků – podle toho, odkud přijíždějí, s kým cestují a jaké mají reálné možnosti.
Co se nepodařilo dokonale
Jednou z hodnotných částí závěrečného reportu Českého florbalu k mistrovství nejsou jen realizovaná opatření, ale také pojmenování toho, co bude potřeba příště nastavit lépe.
V organizačním cateringu se při časovém tlaku, kdy si organizátoři nestihli odskočit na oběd do jídelny, stále objevovaly jednorázové obaly a příbory. Na horké nápoje se používaly kromě hrnků ve značné míře kompozitní kelímky. Přestože byly k dispozici refill stanice, balená voda nebyla zcela eliminována. Rozsah tištěných materiálů byl vyšší, než by bylo ideální, a část z nich zůstala nevyužita.
Do budoucna se jako důležité ukazuje také dřívější zapojení hotelů, lepší přehled o výrobě a objednávkách napříč organizační strukturou, včasnější komunikace opatření směrem k fanouškům a hlubší práce s datovými cíli.
„Udržitelná opatření bychom mohli více a systematičtěji komunikovat na sociálních sítích Českého florbalu i mistrovství světa. A další věc jsou data. Pro příští velkou akci se chceme více zaměřit na vytyčení datových cílů a komplexnější sběr dat. Čím lépe jsou data připravená, tím lépe se po akci vyhodnocuje, co skutečně fungovalo a kde je prostor ke zlepšení.“
Plán, odpovědnosti, data: tři lekce z mistrovství
Zkušenost z mistrovství světa žen ve florbale ukazuje několik obecných principů.
Prvním je včasnost. Udržitelnost má smysl řešit ve chvíli, kdy se rozhoduje o dopravě, dodavatelích, halách, rozpočtech, cateringu a komunikaci. Jakmile jsou smlouvy uzavřené a provozní model hotový, prostor pro změnu se zmenšuje.
Druhým principem je rozlišení přímé kontroly a vlivu. Organizátor může přímo rozhodnout o některých věcech: kelímcích, zázemí, třídění odpadu, interním cateringu, materiálech nebo sběru dat. Jiné oblasti může spíše ovlivňovat – typicky dopravu fanoušků, chování návštěvníků, hotely nebo některé dodavatelské řetězce.
Třetím principem je měření. Bez dat je těžké odlišit opatření, která dobře vypadají, od opatření, která skutečně mění dopad akce.
„Nejdůležitější je začít hned v prvopočátku plánování akce. Vypsat si oblasti, kterým se chcete věnovat, podívat se na to, kde vznikají největší dopady a kde máte jako organizátor největší vliv,“ shrnuje Šeděnková.
Prakticky podle ní pomáhá jednoduchý checklist: co chceme realizovat, kdo za to odpovídá, jaká data budeme potřebovat a kdy je budeme sbírat.
„A je důležité mít člověka, který na to bude dohlížet a bude průběžně komunikovat s lidmi z různých oblastí. A určitě sbírat data. Bez nich se těžko pozná, jestli opatření opravdu fungovala.“
Mistrovství jako zkušenost pro další akce
MS žen ve florbale 2025 neukázalo hotový model dokonalé udržitelné akce. Ukázalo ale postup, který lze přenést na další sportovní akce.
Začít plánem. Zapojit lidi ze všech oblastí. Nastavit opatření tam, kde má organizátor reálný vliv. Sbírat data. Po akci vyhodnotit nejen to, co se povedlo, ale i to, co je potřeba příště nastavit lépe.
Pro Český florbal je tato zkušenost důležitá i směrem k mistrovství světa mužů v roce 2028. Pro český sport obecně pak ukazuje, že environmentální udržitelnost se z roviny jednotlivých opatření postupně posouvá do oblasti řízení, dat a dlouhodobého zlepšování.
