Sucho a vysoké teploty mohou sportovištím komplikovat údržbu povrchů právě ve chvíli, kdy vodu potřebují nejvíce. Intenzivní srážky naopak přinášejí během krátké doby velké množství vody, která často z areálu rychle odteče. Provozovatelé sportovišť tak stále častěji řeší dvě zdánlivě protichůdné otázky: kde vzít vodu v období nedostatku a jak lépe využít tu, která už areálem protéká.
Odpovědí přitom nebývá jedno technické řešení. Smysluplnější je postupovat krok za krokem: nejdřív zjistit, kde a kolik vody areál spotřebuje, potom omezit zbytečnou spotřebu, prověřit možnosti zachytávání, hledat příležitosti pro opětovné využití a teprve podle dat rozhodovat o investicích.
Právě tato logika spojuje zkušenosti různých typů sportovišť – od tenisových kurtů přes bazény až po větší sportovní areály. Pro jejich vedení je přitom důležité, že hospodaření s vodou není jen otázkou samotné spotřeby. Promítá se také do nákladů na energie, technologie, údržbu i do schopnosti areálu udržet provoz během období sucha nebo omezené dostupnosti vody.
Pět kroků k lepšímu hospodaření s vodou na sportovišti
Zjistit, kolik vody sportoviště skutečně spotřebuje a kde.
Bez základní vodní bilance se těžko určuje, kde má změna největší smysl.
Nejdřív snížit zbytečnou spotřebu.
Přesnější závlaha, monitoring nebo úprava provozu mohou potřebu vody snížit ještě před investicí do nového zdroje.
Prověřit možnosti zachytávání vody.
Dešťová voda může část spotřeby nahradit, ale systém musí odpovídat místním srážkám, sezónní potřebě i možnostem skladování.
Hledat, kde lze vodu využít znovu.
Bazénová, technologická nebo jiná vhodně upravená voda nemusí vždy po prvním použití odtéct z areálu.
Rozhodovat podle dat.
Teprve měření ukáže, zda dává největší smysl investovat do závlahy, retenční nádrže, recyklace vody nebo jiného řešení.
1. Zjistit, kolik vody sportoviště skutečně spotřebuje a kde
Prvním krokem nemusí být hledání konkrétní technologie, ale sestavení alespoň základní vodní bilance sportoviště.
Na jedné straně stojí spotřeba: závlaha sportovních ploch a zeleně, sprchy, toalety, bazénový provoz, úklid nebo další technické procesy. Na druhé straně jsou zdroje – nejčastěji vodovodní síť nebo studna, ale také srážková voda ze střech a zpevněných ploch či voda vznikající v samotném provozu.
Britská společnost STRI, která se věnuje sportovním povrchům a infrastruktuře, doporučuje hodnotit vodní hospodářství právě jako celek. Vedle množství dostupné vody je potřeba sledovat také dobu, kdy přichází, požadovanou kvalitu, možnosti jejího skladování a skutečnou spotřebu jednotlivých částí areálu. Její přístup lze shrnout do řetězce zachytit – upravit – uložit – zadržet – znovu využít – měřit. (STRI)
Čas je přitom podstatný. Vody může za celý rok spadnout relativně dost, ale nemusí být dostupná právě během několika nejsušších týdnů, kdy ji sportovní povrchy potřebují nejvíce.
Z provozního pohledu pomáhá vodní bilance odlišit, zda areál skutečně potřebuje další zdroj vody, nebo zda je problém spíše ve vysoké spotřebě, ztrátách či špatném načasování odběru. Z ekonomického pohledu je to důležité ještě před investicí: jinak může sportoviště dimenzovat retenční nádrž, úpravnu nebo závlahový systém bez dostatečné znalosti toho, jak velkou potřebu má ve skutečnosti pokrýt.
U větších areálů navíc často nestačí znát pouze celkovou spotřebu z faktury. Pokud není odděleně vidět spotřeba bazénu, šaten, závlahy nebo dalších provozů, obtížně se určuje, kde vzniká největší potenciál pro úsporu.
2. Nejdřív snížit zbytečnou spotřebu
Ne každá úspora vyžaduje nový zdroj vody. Část spotřeby lze snížit tím, že se voda dostane přesněji tam, kde je skutečně potřeba.
Dobře je to vidět u sportovních povrchů. Během mimořádně horkých podmínek ve Wimbledonu využívá tým All England Clubu senzory pro sledování půdní vlhkosti a režim závlahy upravuje podle stavu jednotlivých kurtů. Součástí dlouhodobého přístupu je také práce s travními směsmi a vlastnostmi povrchu, aby kurty lépe zvládaly teplo a suché podmínky. (Associated Press)
Princip je přenositelný i na jiná sportoviště. Pokud provozovatel zná vlhkost půdy, aktuální potřebu povrchu nebo spotřebu jednotlivých částí systému, nemusí zavlažovat pouze podle pevného časového harmonogramu.
Pro provoz má přesnější řízení ještě jeden význam: pomáhá udržet požadovanou kvalitu sportovního povrchu i v období, kdy je voda omezeným zdrojem. Nejde tedy jen o snížení odběru, ale také o stabilnější podmínky pro údržbu.
Z ekonomického pohledu je pořadí opatření zásadní. Pokud se nejdřív podaří snížit skutečnou potřebu vody, může být následná infrastruktura pro její zachytávání, skladování nebo úpravu menší. To může ovlivnit nejen výši počáteční investice, ale také budoucí provoz a údržbu systému.
Stejná logika platí i mimo závlahu. U sprch, toalet nebo technického provozu může měření odhalit vysokou spotřebu, netěsnosti nebo části provozu, které lze upravit ještě předtím, než začne organizace hledat nový zdroj vody.
3. Prověřit, kolik vody lze zachytit – a kdy bude k dispozici
Zachytávání dešťové vody je jedním z nejčastěji zvažovaných opatření. Při návrhu systému ale nestačí znát pouze roční množství srážek nebo velikost střechy.
Ukazuje to studie tenisového areálu Estoril Tennis Club v portugalském Cascais. Areál s 12 provozovanými antukovými kurty spotřeboval na jejich zavlažování v průměru přibližně 5 500 m³ pitné vody ročně.
Autoři modelovali zachytávání dešťové vody ze střech o ploše přibližně 4 900 m². Výsledky ukázaly, že by systém mohl získat přibližně 2 830 m³ využitelné vody, tedy zhruba 52 % roční potřeby závlahy kurtů. (Water)
Zároveň ale studie ukázala důležitý limit. Největší potřeba závlahy přichází v období, kdy ve středomořském klimatu prší nejméně. Voda tedy může během roku spadnout, ale bez dostatečného zásobníku nemusí být dostupná v okamžiku, kdy ji sportoviště potřebuje.
Naopak snaha uložit vodu na velmi dlouhou dobu může vyžadovat výrazně větší nádrže a zvýšit technickou i ekonomickou náročnost celého systému.
Pro vedení sportoviště je právě tento vztah podstatný. Maximální množství zachycené vody nemusí automaticky znamenat ekonomicky nejlepší řešení. S rostoucí kapacitou nádrže rostou prostorové a investiční nároky, zatímco další přidaný objem nemusí být během roku plně využit.
Pro plánování je proto potřeba propojit minimálně čtyři údaje: velikost plochy, ze které lze vodu zachytit, lokální srážky, průběh spotřeby během roku a reálně dostupnou kapacitu pro akumulaci.
Teprve jejich kombinace ukáže, jakou část spotřeby může dešťová voda skutečně nahradit a jak velké řešení dává pro daný areál smysl.
4. Hledat, kde může voda posloužit podruhé
Potenciální zdroj vody nemusí přicházet pouze zvenku. Část vody už sportovištěm jednou protéká a za určitých podmínek ji lze využít znovu.
Bazén ČZU: úspora není jen ve vodě
Český příklad nabízí sportovní areál České zemědělské univerzity v Praze. Kvůli hygienickým požadavkům je nutné část bazénové vody průběžně obměňovat. Před instalací nové technologie podle univerzity odcházelo do kanalizace přibližně 6 000 m³ teplé vody ročně.
Technologie umožňuje recyklovat prací bazénové vody, vyčistit je a vrátit zpět do bazénového hospodářství. ČZU uvádí účinnost kolem 90 %. (ČZU)
Právě zde je dobře vidět ekonomická vazba mezi vodou a dalšími provozními náklady. Pokud se část vody vrací do systému, neklesá jen množství nové vody, kterou je potřeba odebrat. ČZU uvádí také snížení spotřeby energie potřebné pro ohřev dopouštěné vody a nižší spotřebu chemických látek.
Pro bazénové provozy je proto relevantní sledovat celkové provozní náklady vodního cyklu, nikoli pouze cenu jednoho kubíku vody. Voda, která odtéká do kanalizace, už totiž často prošla úpravou, byla ohřátá a byly do ní vloženy další provozní náklady.
Podobná technologie funguje také v Aquaparku Kohoutovice v Brně, kde provozovatel STAREZ–SPORT dokončil systém recyklace bazénových vod na konci roku 2024. Podle provozovatele umožňuje další využití přibližně 80 % odpadních bazénových vod. (STAREZ–SPORT)
Oba příklady ukazují, že při posuzování investice do hospodaření s vodou má smysl počítat i dopady na energii, chemii, stočné a technologický provoz.
V Hustopečích propojují různé části areálu
Jiný přístup ukazují Hustopeče. Po skončení koupací sezony zde v září 2026 využili přibližně 800 m³ vody z městského koupaliště k zavlažení fotbalového trávníku. Před použitím bylo chlorování ukončeno a voda byla provzdušněna; její využití správci konzultovali s odborníkem. (Město Hustopeče)
Zajímavější je ale dlouhodobější plán. Při běžném provozu koupaliště se část vody průběžně obměňuje a odtéká. Sportovní zařízení města proto připravila projekt retenční nádrže, která by tuto vodu zachytávala a umožnila její pozdější využití pro závlahu sportovišť. (Město Hustopeče)
Z provozního hlediska jde o jiný způsob uvažování: neřešit koupaliště a další sportovní plochy jako dva oddělené systémy, ale hledat mezi nimi materiálové a provozní vazby.
Ekonomický princip je podobný. Pokud může voda, která by jinak odešla z jednoho provozu, nahradit část odběru v provozu druhém, mění se bilance celého areálu. Současně ale vznikají náklady na její zachycení, skladování, případnou úpravu a distribuci. Právě proto je potřeba hodnotit systém jako celek.
Voda, která už není využitelná pro jeden účel, může za odpovídajících technických a hygienických podmínek představovat zdroj pro jiný.
Důležité je přitom rozlišovat požadovanou kvalitu vody. Závlaha, splachování, technologický provoz nebo pitná voda mají rozdílné požadavky. Možnosti opětovného využití proto vždy závisejí na konkrétním zdroji, způsobu úpravy i právních a hygienických podmínkách.
5. Rozhodovat o investicích podle dat
Výsledkem předchozích kroků nemusí být vždy velká technologická investice.
Na jednom sportovišti může největší efekt přinést lepší řízení závlahy. Jinde retenční nádrž, úprava bazénových vod nebo propojení několika provozů. A někde mohou první výsledky přinést už relativně jednoduché změny v měření a organizaci provozu.
Pro rozhodování se proto vyplatí sledovat alespoň:
- celkovou spotřebu vody,
- spotřebu jednotlivých částí areálu,
- sezónní vývoj,
- spotřebu vody na závlahu,
- množství zachycené nebo recyklované vody,
- náklady na vodné a stočné,
- a tam, kde je to relevantní, také související spotřebu energie.
U větších areálů může pomoci také podružné měření jednotlivých provozů. Z celkové faktury za vodu se totiž jen obtížně pozná, zda vysokou spotřebu vytváří závlaha, šatny, bazén nebo například skrytý únik.
Investici není potřeba hodnotit jen podle ušetřených kubíků
Při ekonomickém posuzování opatření může být užitečné sledovat širší souvislosti. Vedle snížení odběru vody může rozhodnutí ovlivňovat například:
- snížení nákladů na vodné a stočné,
- energie potřebná na ohřev nebo čerpání vody,
- potřeba chemických látek a úpravy vody,
- servis a údržba nové technologie,
- životnost technologie,
- potřebná velikost nádrží a dalších stavebních prvků,
- schopnost areálu fungovat v obdobích omezené dostupnosti vody.
Poslední bod není snadné převést přímo na koruny, pro sportovní provoz je ale podstatný. U venkovních sportovišť může nedostatek vody ovlivnit stav hrací plochy, rozsah potřebné údržby i podmínky pro samotný provoz. Vodní hospodářství je proto vedle úspor také otázkou provozní odolnosti.
Data zároveň umožňují opatření vyhodnocovat po realizaci. Sportoviště tak nezůstává u předpokladu, že instalovaná technologie vodu šetří, ale může sledovat, kolik vody skutečně nahradila, jaké další náklady ovlivnila a zda investice plní původní očekávání.
Právě tady se jednotlivé kroky uzavírají do jednoho systému. Dobré hospodaření s vodou nezačíná technologií, ale pochopením toho, kudy voda sportovištěm teče. Teprve potom se ukazuje, kde lze spotřebovat méně, co má smysl zachytit, kterou vodu lze využít znovu a kam se vyplatí investovat.
Na opatření s vodou je nyní otevřený grant
Pro sportovní organizace, které už konkrétní opatření připravují, je nyní otevřena grantová výzva Sport bez odpadu 2026: Voda Nadace Tipsport zaměřená na úsporu a zadržování vody na sportovištích.
Podle zveřejněného harmonogramu mohou zájemci podávat žádosti od 1. září do 5. listopadu 2026.
Podrobnosti a aktuální informace jsou dostupné na stránce Sport bez odpadu 2026: Voda.
Tématu hospodaření s vodou se budeme věnovat také v navazujícím rozhovoru s odborníkem z praxe. Zaměříme se na to, kdy jednotlivá řešení dávají technický a ekonomický smysl, jaké chyby se při jejich návrhu objevují a co ukazují zkušenosti z českých realizací.
Zdroje:
STRI – Capturing, treating and reusing water: building resilience into sports venues
Water – Rainwater Harvesting for Irrigation of Tennis Courts: A Case Study
Associated Press – Wimbledon kept its courts lush green as other London lawns browned in record heat
ČZU – Nasazení technologie pro recyklaci vod ve sportovním areálu ČZU
STAREZ–SPORT – Výroční zpráva 2024
Město Hustopeče – Voda z koupaliště poslouží k zavlažení fotbalového trávníku
